|
Hradecký cirkus Alegrie se může jako jediný cirkus v České republice chlubit přízviskem „cirkus bez zvířat“. Co k tomu majitele Antonína Tříšku vedlo, jak se dívá na postavení cirkusů v České republice a Evropě a jak se Alegrii daří přesvědčit diváky o tom, že cirkus nepotřebuje zvířata, prozradil po vystoupení v Přerově, kam se vydali krátce po říjnových vystoupeních v Olomouci.
Jak dlouho fungujete s cirkusem Alegrie a v čem jsou vaše vystoupení speciální?
Cirkus Alegrie funguje dva roky, vychází z tradice cirkusu Grasarini, se kterým jsme jezdili po Francii, Belgii, Dánsku, Mongolsku. To byla vystoupení čistě na kolečkách. Otec pátral po historii tohoto cirkusu a zjistil, že tradice bude téměř třísetletá. Děda měl sice ve svém programu drezuru se psy, ale jinak byl cirkus založený na tancích, baletu, klaunech a kvalitních artistických vystoupeních, což zůstalo dodnes. Mezi speciality patřilo provazochodectví Tříškových či vystoupení na stožárech. Později se přeorientovali na jízdu na kolech. Náš název vychází z latinského „alegrie“, což znamená radost. Od 90. let jsme vystupovali jako Albertos. Bratr vystupuje osm let v cirkusu Romana, má tam i psy, ale jinak se dá říct, že je to druhý cirkus bez zvířat. 
Máte nějaké vzory v zahraničí? Kde všude jsou cirkusy bez zvířat?
V Německu jsou dva, oba jsou našimi vzory. Jinde v Evropě ne.
Proč jste se rozhodli vystupovat bez zvířat? Vedly vás k tomu ekonomické důvody, práva zvířat či následování tradice?
Stojíme s cirkusy často na náměstích, parcích, kam jiné cirkusy kvůli zvířatům nepustí, nezbude po nás nepořádek. Myslím si, že zvířata sice k cirkusu patří, ale cirkus má být založený na umění. Belgie tlačí, aby byly cirkusy bez zvířat. V pěti nebo šesti belgických městech mají cirkusy se zvířaty vstup do města úplně zakázán.
A důvody jsou i ekonomické. Odpadají nám problémy v zimě, kdy se nemusíme starat o zvířata.
Jaké jsou reakce návštěvníků?
Někteří se ptají, kde máme nějaká zvířata. S tím mě strašně štvou - vždycky říkám, zajděte si do zoologické zahrady. Mnoho z nich ale odchází nadšených. Však se podívejte do kroniky... (odchází pro knihu; v knize v různých jazycích vzkazy „Bylo to super i bez zvířat“ atd., pozn. red.). Jedna paní mi dokonce řekla, že z Berousku museli po polovině odejít, ale u nás její holčička vydržela až do konce. Náš cirkus je pro děti od tří do sta let. V Jablonci jsme začínali s půlkou naplněného šapitó a končili jsme s nabitým cirkusem. Nejlepší reklama jsou pro nás lidé, kteří na nás přijdou a dál nám dělají reklamu mezi svými známými.
A jak se vám líbilo v Olomouci a v Přerově?
V Olomouci nám město zakázalo reklamní poutače na sloupech podél silnic. Prý to musí vždy po ostatních cirkusech uklízet. Přesvědčoval jsem je, že to uklidíme, ale nepomohlo to. Myslím, že tím pádem o tom moc lidí nevědělo, měli jsme jen výlepy na reklamních plochách a jezdilo hlásící auto. Prostory bývalých kasáren byly dobré, jen je potřeba je trochu lépe připravit. V Přerově je proud, voda. Ale myslel jsem, že bude umístění lepší, stejně tak jsme měli zakázané reklamní poutače. Park Michalov je za městem a jsme tu dost zastrčení. Je potřeba využívat prostory, kde to lidé uvidí.
Jsou pro vás zvířecí cirkusy konkurence? Myslíte, že vydrží nebo se naopak budou lépe prosazovat cirkusy bez zvířat?
Zvířecí cirkusy pro nás přímá konkurence nejsou, ale svým způsobem je pro nás konkurence všechno: diskotéky, divadlo, kino. Manéže se zvířaty jsou teď v krizi, zatím však stále vévodí, ale zcela jistě dojde v této oblasti k posunu. Ochránci zvířat bojují za lepší situaci. Vzpomínám si, že v Popradu jsme od nich dostali ocenění za jediný humánní cirkus. Navíc to zvířecí cirkusy neutáhnou finančně. Každé zvíře by mělo mít výběhy, zajištěné transporty. Většina cirkusů spoléhá na to, že když jsou zvířata, přijdou lidé. Bude nějaký čas trvat, než si návštěvníci zvyknou a získáme si je jinak. Jsou cirkusy, kde mají svá zvířata rádi. Ale viděl jsem v Polsku, jak měli Rusové šest medvědů narvaných v jedné malé kleci! To je tragédie.
Jak jste prožívali s cirkusem minulý režim?
Svým způsobem byla za komunismu situace lepší. Pro lidi byla zábava kino, divadlo a cirkus. Dnes? Dnes rodiče koupí dětem počítač, aby měli klid, do lesa se děti téměř nedostanou, za balonem už taky moc neběhají, pak mají chatrné zdraví a žádnou kondici.
Jezdili jsme přes Praga koncert, vystoupení byla čistě na kolech a přes agentury jsme se dostávali do zahraničí. Tenkrát chodily tisíce lidí, dnes jsme rádi, když dostaneme sto lidí do šapitó. Také už nemáme od státu žádnou podporu. V Belgii, než odjede cirkus do zahraničí, dostane od státu velkou finanční injekci.
Kam se ještě letos chystáte?
Jako každý prosinec se i letos chystáme s koly do Francie, kam jezdíme už šestnáct let. Jinak se však chceme s vystoupeními držet v České republice, abychom se dostali do širšího povědomí diváků.
|
