Ekologick� listy

Proveďme si stručnou rekapitulaci toho, co se dělo na Správě šumavského národního parku za poslední více než rok. Především je nutné připomenout, že v únoru 2011 se stal ředitelem Správy NP Šumava Jan Stráský.

Na post ředitele Správy NP tak byl bez výběrového řízení dosazen člověk bez odpovídajícího vysokoškolského vzdělání, jehož největší zkušenost s ochranou přírody pramení z jeho dlouholetého členství a předsednictví Klubu českých turistů. Jinak ale během svého života Stráský prostřídal celou řadu postů: v 60. letech byl členem KSČ, v 90. letech zakládajícím členem ODS, v r. 1992 vykonával necelý půlrok pravomoci prezidenta republiky, byl ministrem dopravy a zdravotnictví.

V současné době se může pyšnit udělením ekologické „anticeny“ Ropák roku 2011 a za jeho výrok „Zákon je dodržován tím, že bude neustále porušován, ale jeho porušování bude kryto jím umožněnými výjimkami“ mu bylo uděleno ocenění Zelená perla 2011. Šumavský národní park se v průběhu jeho více než ročního působení na postu ředitele Správy NP stal pravděpodobně nejdiskutovanějším ekologickým tématem v ČR a kůrovec nej(ne)oblíbenějším zástupcem bezobratlých živočichů.  

Šumavské události se výrazněji do povědomí široké veřejnosti dostaly již na jaře loňského roku, kdy Jan Stráský na postu ředitele Správy NP vědomě porušil zákon o ochraně přírody a krajiny tím, že nechal na území národního parku používat zakázané chemické postřiky, aniž by k tomu měl potřebné povolení. Podél cest se objevily otrávené lapáky. Případem se následně začala zabývat Česká inspekce životního prostředí, která potvrdila nezákonnost použití chemie a zahájila řízení o udělení pokuty.

V červnu 2011 se mělo začít kácet z důvodu boje proti kůrovci v nejcennějších jádrových částech národního parku, na Smrčině. Území zde má charakter pralesa a je domovem pro hlavní populaci kriticky ohroženého tetřeva hlušce, právě zde probíhalo líhnutí kuřat. Pro případné kácení vedení Správy NP opět chyběla výjimka požadovaná podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Tehdy vše ještě dopadlo relativním „happy-endem“, kácení se podařilo hned na počátku zastavit, což přivítalo jak Hnutí DUHA, tak zástupci České společnosti ornitologické.

Kácení kůrovcem napadených stromů (ale i těch zdravých) se však v červenci rozjelo znovu a naplno, tentokrát v lokalitě Na Ztraceném (Ptačí potok) nedaleko Modravy. Opět se jednalo o centrální oblast šumavského národního parku, cennou podmáčenou horskou smrčinu, která je místem výskytu minimálně tří zvláště chráněných druhů a zároveň oblastí chráněnou mezinárodním právem – jedná se o ptačí oblast soustavy Natura 2000. Ani do třetice si ředitel Stráský potřebné výjimky pro kácení neobstaral, místo toho si ke spolupráci přizval Policii ČR, která na místě rozehnala shromáždění občanů ČR vyjadřujících zde svůj nesouhlas s postupem Správy NP blokováním nelegální těžby.

Kácení i blokáda byly ukončeny v srpnu. Od té doby se rozběhla řada správních řízení a terénních šetření. Po několika měsících padla konečně zásadní soudní rozhodnutí, která do kauzy vnášejí trochu světla a rozplétají složitý uzel jednotlivých pohledů. Například plzeňský krajský soud v říjnu vydal rozhodnutí, které odsoudilo zásah policistů proti šumavským aktivistům jako nezákonný. Na začátku března letošního roku se k prázdninovému dění na Šumavě vyjádřila rovněž kancelář veřejného ochránce práv, která konstatovala, že kácení na Ptačím potoce bylo nezákonné, protože „Správa Národního parku Šumava nedisponovala nutnými povoleními dle zákona o ochraně přírody a krajiny“. Chyběla ale i další povolení související s ochranou ptačí oblasti soustavy Natura 2000. Kromě toho byla ve zprávě ombudsmana za svůj postup v celé kauze kritizována i České inspekce životního prostředí a ministerstvo životního prostředí.

Nabízí se otázka, jak je možné, že zatím nikdo za nelegální jednání nenese odpovědnost. Jediní, kdo jsou v tuto chvíli právně „popotahováni“, jsou aktivisté, a to kvůli domnělému přestupku vstupu do těžebního prostoru a neuposlechnutí výzvy veřejného činitele (připomeňme si ale, že Policie ČR zde podle rozhodnutí plzeňského krajského soudu zasahovala nelegálně). Za devastaci zhruba 32 ha horské smrčiny v lokalitě na Ptačím potoce ani za více než rok staré nelegální použití chemických postřiků zatím nikdo odpovědnost nenese. Správa NP si navíc letos (poučena z loňského roku) pravděpodobně již vyřídí výjimky ze zákona, aby mohla pokračovat v kácení a používání nebezpečných chemických látek. Českou inspekcí životního prostředí přitom doposud nebyla vydána závěrečná zpráva hodnotící loňské kácení. S těžebními zásahy v jádrových oblastech NP navíc nesouhlasí řada předních odborníků, kteří upozorňují na nesmyslnost dalšího kácení v těchto lokalitách. Jejich názory a vyjádření jsou ale po celou dobu arogantně přehlíženy, pravděpodobně proto, že jsou zcela v rozporu se současným směřováním Správy NP. Organizace jako správa národního parku má přitom symbolizovat samotnou podstatu ochrany přírody u nás.